Učebnice už dávno není středobodem vesmíru

Aktualizováno: dub 14


Dříve to byla jen GRAMATIKA A SLOVÍČKA, DŘINA A NUDA, a tak studentům nabízím alternativu - zábavu, kterou tvoříme společně.


Studenti vědí, že učebnice už dávno není středobodem vesmíru a tedy ani našich společných lekcí, ale když už je používáme, pečlivě vybírám osvědčené kvalitní učebnice nakladatelství Oxford University Press, Cambridge University Press, Longman, Macmillan.


Protože je pro mě ale velmi důležitý OSOBNÍ PŘÍSTUP, připravuji si pro své lekce materiály dle INDIVIDUÁLNÍ POTŘEBY.



JAK SE UČÍME SLOVÍČKA?


Vytváříme si společně své vlastní „kartotéky“ slovíček a frází, které jsou hlavně u dětí (ale někdy nejen u nich) doplněny obrázky. Neučíme se slovíčka samostatně, ale vždy se je snažíme spojovat do kratších či delších frází, příběhů, konverzačních her atd. Používáme také spoustu fotek, obrázků a křížovek.


Například když se učíme slovní zásobu k oblečení, rovnou to automaticky spojíme se slovesy, víme přece, že oblečení oblékáme a vysvlékáme, někomu podáváme, pereme, věšíme, žehlíme, kupujeme, že oblečení může být čisté a špinavé a tím pádem ho dáváme do pračky nebo do skříně, nebo že nám může být třeba malé nebo větší atd. Naučíme se rovnou zábavnou formou - hraním rolí, jak si oblečení koupit, anebo vyměnit, a tak podobně.


COMPANY VS. KUMPÁNI


Hledáme způsoby, jak si slovíčka co nejrychleji zapamatovat a občas se hodně nasmějeme, když si najdeme nějaké pomůcky, jak si je lépe zapamatovat. Jako třeba když mi jedna ze studentek řekla, že slovo COMPANY (společnost, firma) se jí dobře pamatuje podle českého KUMPÁNI. Vždyť je to tak jasné, viďte J Ona má prostě ve firmě ty své „kumpány“ a tak se jí to líp pamatuje.


Mé lekce jsou ze 70-80 % konverzační, ale i tak je potřeba doplnit konverzaci gramatikou.



JAK SE UČÍME GRAMATIKU?


Čteme a posloucháme příběhy, ze kterých se přirozeně učíme, hledáme novinky ze světa, zajímavé články z časopisů a tak se přirozeně učíme i gramatiku rovnou ve větách. Učíme se básničky, rýmujeme, zpíváme a chantujeme a tak se nám to lépe pamatuje. Ano, občas je potřeba gramatiku i detailněji vysvětlit, ale je to „bezbolestné“- žádné dlouhé biflování, rychlý dril, příkladové věty a je to.


Studenti si podle příkladů vytvoří několik vlastních podobných vět, které jim připomínají konkrétní situace v životě a tak vědí, že se učí jen to, co budou opravdu potřebovat a ne nějaké věty, které stejně nikdy v životě neřeknou, protože jsou nepřirozené. Všichni v hodinách tedy procvičují čtení a porozumění textu, konverzaci a poslech, gramatiku i psaní.



JAK SE UČÍME KONVERZOVAT?




Základem všeho je nebát se mluvit, i kdyby v počátku s chybami, vždyť chybami se člověk přece učí. Nacvičujeme rozhovory, ve kterých si studenti mění role a vymýšlejí své vlastní příběhy. Povídáme si o tom, co je baví, a připravujeme si na tato témata prezentace. Vyprávíme společně příběhy, které známe, popisujeme obrázky, říkáme si o filmech, které jsme viděli, čteme knihy - zjednodušenou četbu pro studenty a převyprávíme příběhy ostatním.


Společně vybíráme jednodušší i složitější témata ke konverzaci a taky se učíme jeden druhému naslouchat. Naslouchání je totiž základ správné komunikace. Pokud bychom někomu jen dávali otázky, ale už neposlouchali odpovědi, byl by z rozhovoru nejspíš výslech, který dotazujícího vyčerpá a dotazovaného totálně otráví.



DOMÁCÍM ÚKOLŮM NEODZVONILO


Ať už jsou společné lekce jakkoli pestré a různorodé a studenti se v nich baví, společným časem to nekončí. Druhé kolo začíná doma. A je jen na studentech, jak ho roztočí. Ode mě dostanou návod jak na to a zbytek je na nich. Čím víc času angličtině doma věnují, tím rychleji se posouvají. Dnes už se nikdo nemůže vymlouvat na nedostatek materiálů, protože jsme angličtinou vyloženě denně obklopení. A jak moc, to už rozhodne o tom, jestli se budete schopni plynule domluvit za dva roky nebo ani po pěti letech nebudete mluvit.


Mám studenty, kteří spadají do obou kategorií. Jde to, za dva roky se plynule domluvit a já pro to udělám maximum, když uvidím, že stejnou měrou se podílí i student sám. V opačném případě chvíli ještě vysvětluji důležitost domácí přípravy, ale když to nezabírá, musíme se holt spolu rozloučit. Miluji svou práci a věnuji jí spoustu i volného času a proto, když mým časem někdo vyloženě plýtvá, jsem již nekompromisní. Student, který si nepřipustí, že se neposouvá proto, že se doma nepřipravuje, se sám ochuzuje o vše, co díky znalosti angličtiny může mít.


A co že tedy může mít? O tom zase příště.